ذَاكِرٌ
Root: ذكر
Full Definition
ذَاكِرٌ
[act. part. n. of 1].
2 مَا حَلَفْتُ بِهِ ذَاكِرًا وَلَا آثِرًا: see art. اثر.
2 مَا حَلَفْتُ بِهِ ذَاكِرًا وَلَا آثِرًا: see art. اثر.